Přeskočit na hlavní obsah

Francouzské děti jedí všechno

 



Když byl můj první syn malý, těšila jsem se až začne jíst. Na to všechno, co zdravého mu uvařím, jaké chutě pozná. A úplně samozřejmě jsem si myslela, že bude jíst všechno. No tvrdě jsem tedy narazila. Dokud byl prtě, jakžtakž ochutnával. Ale kolem druhého roku se to zvrtlo, jedl toho čím dál méně, odmítal nové potraviny a časem se jídelníček scvrkával a scvrkával. A najednou byl doma nejedlík se vším všudy. Hysterie okolo jídla, navalování, vybírání co se mu nelíbilo, vztekání….jídlo se stalo stresem pro celou rodinu. 


Všichni své děti milujeme a chceme, aby byly zdravé a prospívaly duševně i tělesně. Ale pokud máte doma nejedlíka, dáte mi za pravdu, že tohle je bitva, kterou zdá se nejde vyhrát. A proto vám strašně ráda představuji tuto knihu! 


Karen Le Billonová to totiž měla podobně, její dvě dcerky jedly typickou americkou stravu - hranolky, cereálie, těstoviny, krekry. Žádná zelenina, žádné ovoce. Karen by bojovala a selhávala s dcerami dál, jenomže měla to štěstí, že měla francouzského manžela. Když se totiž vydali za rodinou do Bretaně, střetla se s naprosto odlišným přístupem k jídlu. A zjistila naprosto šílenou věc, francouzské děti vážně jedí všechno !


Slibuji vám, že tato kniha vám pomůže vybudovat ve vašem dítěti pozitivní přístup k jídlu a změnit jeho návyky. A ty vaše taky. V celé knize popisuje svoje peripetie a odhaluje stravovací pravidla, která ve Francii objevila. Například, že děti jedí vždy to samé co rodiče, nedostávají žádné dětské verze jídel nebo dokonce jiná jídla. Nebo že jídlo není úplatek, odměna ani prostředek k uklidnění a mít trochu hlad mezi jídly je v pořádku, takže žádné extra svačinky. 


Jelikož se Karen začala tématu stravování intenzivně věnovat i zpátky v Americe, můžete si být jistí, že její rady jsou propracované, doplněné o spoustu praktických tipů a vážně fungují. A dozvíte se dokonce i nějaké recepty.

Kniha je psaná velmi humorně, takže se při jejím čtení ještě i pobavíte ať už děti máte nebo ne.


Takže na konec už jenom: Bon appétit !


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

20 TIPŮ JAK ZVLÁDNOUT POBYT V NEMOCNICI

Každý doufá, že tam nebude muset. Ale život není peříčko a někdy se nemoci a úrazy nevyhnou ani našim milovaným dětem. To, jak je to psychicky náročné a stresující si každý určitě umí představit. Proto jsem dala dohromady 20 tipů, které vám mohou pomoct tento čas lépe zvládnout. Pojďme se na ně podívat. JEDNOU TAM MUSÍ VŠICHNI? DOUFEJME, ŽE NE Poprvé jsem byla s dítětem v nemocnici před rokem a půl, když měla naše malá Bea zánět ledvin. Strašný zážitek. Za rok jsme se tam objevili znovu s Adámkem a začal dosud nekončící kolotoč. Ve výsledku jsme s Adámkem strávili v nemocnicích s malými pauzami tři týdny a zažili dvě narkózy, dva pobyty na JIP a nekonečno odběrů krve. Bylo to tak náročné a šokující, že jsem se z toho potřebovala vypsat. Proto si můžete přečíst celý jeho příběh . Adámkovi je 5 let. Rady, které ohledně činností dávám, jsou tak vhodné pro tento věk. Zároveň pokud jdete do nemocnice na den, nemusíte si dělat takové starosti, jak dítě zabavit a vystačíte si s menším arzenál

Maminko, nekřič!

  Maminko, nekřič! je kniha, kterou je těžké nějak stručně shrnout. Považuji ji za jednu z těch knih, kterou by měl mít každý rodič, který usiluje o změnu, k dispozici. Ačkoliv se zdá, že téma zvládání emocí je zmíněno téměř všude, málokdy vám získané informace pomohou opravdu něco změnit. A tato kniha je unikátní tím, že toto složité a nepříjemné téma pojímá opravdu komplexně. Od A do Z se tu dozvíte všechno o tom, co se ve vás děje, když jste přetížení emocemi a proč vás primitivní instinkty (zatím stále) nutí dělat a říkat věci, které nechcete. A nejen, že se to dozvíte, ale získáte nástroje, jak to zastavit, jak vnímat své tělo, uklidnit ho a nejednat jako zvíře ale jako milující rodič.  Přijměme, že nejsme dokonalí. Snažíme se vychovávat své děti způsobem, který neznáme, protože naši rodiče nás tak ve většině případů nevychovávali ani vzdáleně. Generace rodičů ignorovaly pocity dětí, neumožňovaly jim mít svůj názor a vyjadřovat negativní emoce. Byli jsme trestáni, když jsme se roz

LEO A YETTI - Pohádky z Nepálu (Michaela Gautam)

Tuto knížku jsem objednávala loni v předprodeji a kluci ji dostali od Ježíška. Na první pohled mě zaujal její netypický formát, ale když jsem ji otevřela, nadchla mě úplně celá! Musím uznat, že tak krásné ilustrace se jen tak nevidí - opravdu klobouk dolů. A o čem je? Příběh vypráví o 6 letém chlapci z Nepálu, Leovi, který bydlí daleko pod horami. Je nejmenší z dětí z vesnice a touží po dobrodružství. Touží vidět sníh na vlastní oči a snad potkat i Yettiho. Rozhodne se tedy vydat na cestu, sbalí si batůžek a začne jeho dobrodružství. Dojde až do hor a když se chce vrátit, zjistí, že zpáteční cesta zapadala sněhem. Od jisté smrti ho zachrání..kdo jiný než Yetti. S chlapcem se spřátelí a během čekání na roztání cesty mu vypráví zajímavé a poučné příběhy. Celá kniha dětem ukazuje nový daleký svět, mísí se v ní příběh s reálnými fakty o životě v Nepálu. Mým klukům se moc líbí a těší se na večerní čtení. Jediné mínus, které mě praštilo do očí, je bohužel chybějící ilustrace na jedné z dvous