Pokud máte to štěstí jako já, podaří se vám sáhnout po správné knize ve správnou chvíli. Tato červená “Carnegieovka” mi přišla do cesty zrovna v době, když jsme začali řešit nemoc našeho synka Adámka. Měla jsem strach a měla jsem starosti. A tato kniha mi pomohla se uklidnit a “uzemnit” své strachy. Přijmout realitu takovou, jaká je a hledat v ní něco pozitivního.
Všichni máme starosti a žádné nejsou méně nebo více důležité. Vaše starosti se zdají být velké pro vás a ty mé zase pro mě. Každý si tak hledáme svůj recept, jak je zvládat a jsem ráda, že vám mohu doporučit tuto knížku. S ní se vám totiž může opravdu ulevit.
Carnegie je autor, který žil v první polovině minulého století. Musíte se tedy připravit, že příklady a příběhy, které vypráví, jsou z tohoto období. Pokud na to nejste zvyklí, může vám to připadat divné. Ale lidé si byli podobní a prožívali stejné obavy tehdy i teď, tak se tím nenechte odradit. Kniha je rozdělená na kapitoly a důležité body jsou vždy shrnuté. Takže když si budete chtít informace osvěžit, bude stačit prolistovat.
Zde je několik zásad, které jsem si ze čtení této knihy odnesla já.
Pokládat si otázku: Co nejhoršího se může stát? a připravit se to přijmout, pokud nebude jiná možnost.
Nerozčilovat se nad maličkostmi.
Přijmout to, co nelze změnit, a to nejhorší se pokusit vylepšit.
Neočekávat vděčnost od ostatních.
Používat “Stop-příkaz” - stojí mi tento problém za tolik starostí? Pokud ne, vydám si na něj příkaz Stop a přestávám ho řešit.
To je jen několik zásad, které nejvíce utkvěly v mé mysli. V knize najdete ještě i zásady pro zmírnění stresu v práci, jak řešit únavu nebo jak si přestat dělat starosti s kritikou.
Za mě je to báječná kniha a klidně by ji mohl mít v knihovně úplně každý. A pokud vás zajímá i téma mezilidských vztahů, vřele doporučím i modrou “Carnegieovku” (její recenzi najdete na mém blogu také).
Budu ráda, pokud mi napíšete, jestli jste ji četli a jak se vám líbila. Jaké zásady jste do svého života přijali vy?
Komentáře
Okomentovat