Za mě velké překvapení! Čekala jsem knihu, jejíž autorku budu nenávidět, protože zkazila svým dcerám dětství, ale…
Nic není evidentně bílé nebo černé. Totéž platí i pro tento příběh. Je lepší přísná čínská výchova nebo benevolentní západní? Jaké děti z obou typů rodin vyrostou? Budou šťastné a úspěšné?
Tato kniha není návod, jak vychovat děti. Možná právě nepochopení její podstaty způsobilo vlnu kritiky autorky. Pravdou je, že mi naopak přišlo až zvláštní, že i přes veškerou přísnost a tvrdost, dokázala tato matka stále vidět svět i z té druhé strany. Akorát se ho rozhodla ignorovat.
Výsledkem její výchovy, při níž nekompromisně vyžadovala excelentní plnění všech povinností a neustále zvyšovala laťku i tlak, jsou dvě dcery, které sice nezažily bezstarostné dětství nebo nudu, ale v mladém věku dokázaly uspět jako málokdo za celý život.
Při psaní knihy vše četly i její dcerky a manžel a přidávaly do ní své verze událostí, které se staly. To, co tedy nakonec čtete, je maximálně objektivní. Myslím, že právě to mě na této knize opravdu zaujalo. Není to jen vlastní názor jedné matky. Je to průřez životem, pocity a emocemi všech členů rodiny.
Ne, rozhodně nebudu aplikovat tento model výchovy… na to jsem ostatně stejně dost měkká. Přimělo mě to ale uvažovat o opačném pólu rodičovství. Nejsem na děti naopak až příliš hodná? Nepomáhám a nezachraňuji je příliš? Budou samy od sebe překonávat své limity a zvyšovat svou laťku, pokud je čas od času k něčemu prostě nepřinutím?
Být rodičem není jednoduché. Ani pro českou, americkou nebo i tu čínskou matku. Všichni chceme nejspíš to samé…
Ale těch cest, kudy se vydat, může být nejspíš skutečně víc.
Komentáře
Okomentovat